Historie

Vydáno ke 100. výročí založení berounského sboru

1909-2009

Sto let je dlouhá doba a shromáždit pokud možno přesné informace nebývá jednoduché. Naštěstí zakladatelé berounského sboru a jejich následovníci zapsali vzpomínky k 50. výročí sboru. Také zápisy ze staršovstev jsou do roku 1959 vzorně vedeny a díky dobře udržovanému smíchovskému archívu dostupné. Pokud to šlo, používáme přesné citace pamětníků. Materiál je doplněn svědectvím nedávno zesnulé sestry Bedřišky Hartmannové a vzpomínkami bratra kazatele Jaroslava Kučery.

Historický přehled

Počátky berounského sboru na konci 19. století

Třetího června r. 1880 byla ustavena Svobodná církev reformovaná. Na jejím vzniku se podílely domácí probuzenecké skupiny, především kolem kazatele Jana Balcara, a působení amerických misionářů z Bostonské misijní společnosti.

První desetiletí nové Svobodné církve reformované bylo naplněno velkým evangelizačním a misijním zapálením. Na mnoha místech vznikaly malé skupinky, které se scházely ke studiu Božího Slova. Roku 1899 započala práce i v Berouně

Ustavení sboru dne 18. dubna 1909

Ze vzpomínek Antonína Hodka z Rakovníka k padesátému výročí berounského sboru: Práce zde započala na začátku tohoto století. První shromáždění byla v rodině br. Schleydera, vrchního inspektora st. drah. Od roku 1899 sem dojížděl ke službě br. kazatel Václav Hušek, který tehdy působil jako evangelista ve Zdicích. Bratr Schleyder přesídlil do Řevnic, shromáždění se konala asi po dva roky v rodině br. Mesteka a také u br. Hartmana.

V roce 1902 se přestěhoval br. kazatel Hušek ze Zdic do Berouna, bydlel v blízkosti Plzeňské brány (Na poště) a pravidelná shromáždění se konala v jeho bytě. Roku 1904 přesídlil br. Hušek do Kladna a do Berouna nastoupil br. kazatel Lešetický z Košíř. Beroun byl stanicí pražského sboru v Petrské ulici. Téhož roku byla dostavena dráha Rakovník-Louny a ze Zdic byla do Rakovníka přeložena správa výtopny, jejímž přednostou byl br. Ing. Schleyder. Takto přesídlilo několik členů ze Zdic do Rakovníka, který se také stal kazatelskou stanicí pražského sboru.

Pražský sbor zažil v následujících letech několik otřesů v souvislosti s tzv. letničním hnutím. Oddělením řady bratří od sboru pražského byl tento značně oslaben a proto došlo k rozhodnutí propustit některé stanice. Beroun, dosud vydržovaný pražským sborem, měl být z tohoto svazku propuštěn jako sbor, mající již stálého pracovníka. Rakovnickým bylo ponecháno na vůli, jak se rozhodnou. Tito si hned od prvopočátku obstarávali potřeby svého obecenství svými pravidelnými příspěvky. Ve své členské schůzi rozhodli rakovničtí jednomyslně o připojení k nově se tvořícímu sboru v Berouně jako jeho samostatná stanice.

V neděli 18. dubna 1909 došlo k ustavení berounsko-rakovnického sboru. Z Prahy byl přítomen br. kazatel Alois Adlof, z Rakovníka 6 zástupců. Při slavení Sv. večeře Páně bylo přijato 7 nových členů. Pak následovala ustavující sborová schůze, při níž bylo zvoleno první staršovstvo, jež bylo potvrzeno br. kazatelem Adlofem a uvedeno v úřad.

Staršími byly zvoleni:	za Beroun br. Mestek	za Rakovník br. Hodek
Diakony zvoleni:	za Beroun br. Kunc	za Rakovník br. Calta
Diakonkami zvoleny:	za Beroun s. Novotná	za Rakovník s. Hodková a s. Jelínková

Nově utvořený sbor si zvolil současně za svého kazatele br. Čeňka Lešetického a vyslovil zároveň žádost o jeho ordinaci.

Pražský sbor propustil:	do Berouna 39 členů	do Rakovníka 7 členů
Smíchovský sbor propustil:	do Berouna 5 členů	do Rakovníka 2 členy
Plzeňský sbor propustil:	do Berouna 2 členy	do Rakovníka 2 členy
Celkem bylo	v Berouně: 53 členů a 21 dětí	v Rakovníku: 11 členů a 10 dětí

Sbor měl v té době tyto stanice: Zdice, Příbram, Libomyšl, Velce, Halouny a Nová Huť.

2. května 1909 byla konána prvá sborová schůze v Rakovníku, kterou vedl nový kazatel sboru br. Lešetický. Byla podána zpráva o ustavení sboru berounsko-rakovnického a stanoven program služeb. Druhou a poslední neděli v měsíci bude br. kazatel Lešetický sloužit v Rakovníku a br. Antonín Hodek v Berouně, později i v Příbrami. – Schůze starších budou konány střídavě: jeden měsíc v Berouně, druhý v Rakovníku. Br. Hodek byl stanoven zapisovatelem schůzí a pověřen založením a vedením sborových matrik.

Stavba modlitebny a první kazatel Lešetický

Bratr Hodek pokračuje: V Berouně se v té době stávaly dosavadní místnosti těsnými, proto bylo jednáno o změnu. Br. Lešetickému byl nabídnut ke koupi domek na Závodí se zahradou a stodolou. Staršovstvo tuto možnost přivítalo a neprodleně jednalo se spolkem „Betanie“ v Praze o uskutečnění koupě, protože Svobodná církev reformovaná nebyla státem uznána a nemohla vlastnit majetek. Proto byly nové modlitebny kupovány přes spolek Betanie. „Pro nedostatek peněz však bylo Betanií doporučeno, aby nemovitost zakoupil jednotlivec. Br. Lešetický opatřil peníze pomocí půjček a nemovitost koupil v r. 1909. Bylo přikročeno k adaptaci stodoly, usilovnou prací se zde zřizovala nová místnost, takže 8. prosince 1910 byla modlitebna odevzdána svému účelu za velké účasti hostů.

16. května 1911 došlo k ordinaci br. Čeňka Lešetického za přítomnosti bratří kazatelů Clarka a Adlofa. Sbor byl ustálen a práce se pěkně rozvíjela. Shromáždění byla tak početná, že se staršovstvo rozhodlo přikročit ke zbudování galerie. V tomto údobí byla také početná, čilá a velice činná mládež.

Vzniklo Sdružení mládeže Jednoty Českobratrské v Berouně. Toto sdružení mělo dobře zpracované stanovy a organizaci. Každý člen byl zapojen do práce určitého odboru jako byl – Odbor zvací a vyhledávací, Odbor nedělní besídky, Odbor pro modlitební schůze, Odbor pěvecký, Odbor abstinentní a Výkonný výbor.

V té době koupil br. Lešetický sousední stavení od br. Šimanovského a nabídl je spolku „Podpora“. To byl počátek naší péče o staré bratry a sestry. Bratr a sestra Lešetičtí pečovali o nové obyvatele tohoto domu. Vzhledem k tomu, že berounské ovzduší starým lidem nesvědčilo, byl r. 1924 zakoupen objekt v Hamru nad Nežárkou, kde byl zbudován nový starobinec.

1. světová válka změnila tento sled práce a dala jí nový směr. Br. kazatel byl odvelen jako voják, další řada bratří byla na bojištích a později v zajetí. V roce 1917 se osamostatnil Rakovník.“

Tři kazatelé po první světové válce

29. 5. 1919 změnila, jako řada jiných církví své jméno i Svobodná církev reformovaná. Její nové jméno bylo Jednota českobratrská.

Opět ze vzpomínek bratra Hodka: Po návratu br. kazatele Lešetického práce znovu oživla. Na regulaci řeky Berounky pracovala řada dělníků, sbor mezi nimi konal sociální práci. Život těchto dělníků a celkové ovzduší popisuje br. kazatel Gayer ve své povídce „Zavržení“. Kromě toho bylo soustředěno evangelizační úsilí o získání nových duší v Příbrami. V roce 1926 přesídlil br. kazatel ke službě do Písku, v Berouně působil dva roky br. kazatel Antonín Kostomlatský, v roce 1928 zde sloužil jako kazatel br. Antonín Gayer, po něm se této služby ujal br. kazatel Berka“, který o svémpůsobení píše: „Berounský sbor prožíval radostné údobí svého růstu a radostného rozmachu. Po tom rozkvětu však došlo před 30 lety k ochablosti, až k úpadku a rozkladu. Staly se zde věci, které se stát neměly. Byl jsem tehdy kazatelem ve Vídni, X. okresu. Sloužil jsem v Jednotě českobratrské i v evangelické církvi, shromáždění byla společná. Také jsem na všech českých školách vyučoval náboženství. 30. dubna 1928 jsem byl pověřen péčí o berounský sbor, do Vídně byl vyslán br. kazatel František Husák. 6. května 1928 jsem sloužil Slovem Božím poprvé v této modlitebně, shromáždění nebylo příliš početné. Po přestěhování rodiny jsem se plně ujal kazatelské služby.

Beroun měl velkou stanici v Příbrami, kde bývalo 20 členů, v Hostomicích, Petrovicích, Hořovicích, jednou měsíčně v Koněpruské kapli, kde se účastnilo až 40 lidí a také po překonání překážek v Tetíně.

Hned v roce 1928 byla na berounském náměstí oslava památky Mistra Jana Husa, při které posloužil br. kazatel Hušek spolu se mnou. Ke své službě na sboru jsem byl za Radu přivítán br. Huškem, tehdejším písařem (tajemníkem) Rady a za sbor br. Skřivánkem. Práce byla rozmanitá a bohatá: služba Slovem Božím na sboru a stanicích, vyučování náboženství na Berounsku, práce s mládeží, cvičení zpěvu. Sloužívali nám také bratří přímo z Berouna, ze Smíchova, později také br. kazatel Jiří Pospíšil ze starobince v Suchomastech. Služba byla přijímána s vděčností. Rád vzpomínám na krásné vánoční slavnosti, na slavnosti na ukončení roku. Věnovali jsme se rozšiřování a prodeji Biblí a dalších knih. Největší shromáždění zde bývala pravidelně 1. května o Hodu lásky. Byla zde velká účast bratří a sester okolních sborů.

Před druhou světovou válkou a po ní

V té době také slábla finanční podpora z Ameriky a jednotlivé sbory si musely zvykat na to, že si svůj provoz a kazatele budou platit samy. Od r. 1931 se tak skutečně stalo. Protože naše církev nebyla státem uznána, nedostávali ani naši kazatelé státní podporu.

I pro berounský sbor to byla složitá situace. V r. 1939 byl z finančních důvodů poprvé zrušen Hod lásky, který se konal pravidelně 1. května k výročí založení sboru.

Br. kazatel Berka pokračuje: Po válce došlo k bolestivému úbytku členů odstěhováním rodin do pohraničí. Počet členů se umenšil. Nemůžeme se chlubit. Množství členů však ještě nemusí být důkazem pravosti církve. Jak často se ukázalo, že to může dokazovat něco zcela opačného. Sám Pán Ježíš pověděl, že po úzké cestě putuje málo lidí. Pán Bůh měl s námi ve své milosti velikou trpělivost. Ještě jsme zde, abychom na Něho spoléhali a šířili kolem sebe Jeho lásku a Jeho Slovo.

V roce 1947 byli za členy Berounského sboru přijati věřící z Lucku v Rusku. Byla to rodina Lešukova, Kratoškova a Konáškova, a jak je patrné ze zápisů staršovstva, brzy se aktivně zapojili do práce ve sboru.

Nástup komunismu v naší vlasti výrazně poznamenal další život sboru. Roku 1948 bylo zrušeno Sdružení mládeže v Berouně. O rok později stát uznal Jednotu českobratrskou a začal vyplácet platy kazatelů, ale radost v Berouně netrvala dlouho.

50. léta – konec samostatného sboru

Nové církevní zákony snižovaly počet sborů z 39 na 28. I když se berounské staršovstvo bilo o svou samostatnost jako lev, nebylo mu to nic platné. Poslední volba do řádného staršovstva proběhla 11. 2. 1951. Z berounského samostatného sboru se stala kazatelská stanice smíchovského sboru. Jako stanice mohla mít jen Správní komisi. Převedením do jiných sborů přišel Beroun o 62 duší.

20. 10. 1952 byl br. kazatel Berka ustanoven církevním úřadem za laického kazatele s působením pouze v Berouně. To byla velká komplikace při zajišťování služeb ve stanicích, ale jak vyplývá ze zápisů staršovstva, po určité době tlak polevil, není však jasné, bylo-li to způsobeno vstřícností úřadů, nebo spíše odvahou kázajících bratří.

Jaroslav Kučera, posledním kazatelem v Berouně

Dne 29. září 1958 bylo slavnostní rozloučení s br. kazatelem Berkou, který se na důchod přestěhoval do Úštěku a současně byl přivítán nový služebník br. kaz. Jaroslav Kučera, který v Berouně působil do r. 1966 jako laický kazatel.

Poslední schůze berounské komise (staršovstva) se konala 18. října 1959. Následující zápis ukazuje na nedobrý stav stanice: „Další schůze členů komise nebyly konány. Po několika pokusech svolat schůzi jsme upustili od pravidelných sejití. Překážkou byly rozdílné směny v zaměstnání bratří a posléze i zaměstnanost br. kaz. Kučery v tovární práci.“

Roku 1966 ukončil br. kaz. Kučera svou službu v Berouně a místo kazatele již nebylo obsazeno. V roce 1967 se Jednota českobratrská přejmenovala na Církev Bratrskou.

Od 70. let do dnešních dnů

Pro další léta neexistují písemné záznamy, ale je mnoho přímých účastníků, kteří se těší dobrému zdraví i paměti. Proto pokračování rád přenechám někomu z nich.

Přesto alespoň stručná data:

• V osmdesátých letech 20. století se z důvodu špatného stavu modlitebny přesunula shromáždění do domu, kde bydleli kazatelé a který se nacházel na stejné zahradě. V té době došlo také k demolici staré modlitebny.
• Po revoluci se začala situace v berounské stanici pomalu měnit. Pán Bůh vyslyšel mnohé modlitby a prosby.
• V roce 1997 se přistěhovala rodina Klikových z Ameriky.
• V roce 2001 se shromáždění přesunula do areálu katolické fary, protože staré prostory již nevyhovovaly.
• Po roce 2000 přišly další rodiny z různých sborů a církví.
• V roce 2004 byla smíchovským staršovstvem jmenována komise ve složení: Jan Klika, Jiří Pína, Vladislav Vršanský a Adam Wichterle.
• 24. 2. 2008 bylo zvoleno po 53 letech řádné berounské staršovstvo ve složení: Jan Klika, Petr Kolman, Jiří Pína, Vladislav Vršanský a Adam Wichterle.
• V roce 2008 jsme na sborové zahradě postavili srub, ve kterém se schází dorost.

Naše křesťanské společenství je velmi různorodé. Učíme se vzájemné toleranci a lásce.

Jsme vděčni bratřím ze smíchovského sboru, do kterého stále patříme, za službu a občas i shovívavost.

V dnešní době funguje nedělní besídka a rozjíždí se práce s dorostem. V listopadu 2008 byla dokončena stavba srubu na sborové zahradě, ve které se dorost schází.

Pán Bůh buď pochválen za to, že se ke své církvi v Berouně přiznává a neopouští nás.

K stému výročí připravil Jiří Pína

Poslední léta

Beroun byl stále stanicí Sboru Církve bratrské v Praze 5 na Smíchově až do roku 2015, kdy se stal samostatnou stanicí. Početně rostl a přibývaly i aktivity sboru, především s dětmi. Rozvíjela se práce s besídkou (nedělní škola v rámci bohoslužeb) a dorostem (sdružení teenagerů).

Setkávali jsme se postupně v kapli ŘKC (katolíků), v hotelu Na ostrově a zakotvili v modlitebně CASD (adventistů), Tylově ulici na Závodí.

V roce 2016 do Berouna nastoupil kazatel na plný úvazek, David Kašper.

1. ledna 2021 se z nás stává po 63 letech opět samostatný sbor Církve bratrské.

V květnu 2022 jsme uspořádali v Komunitním centru na Tetíně slavnostní shromáždění k založení sboru.